Jak mnozí vědí, snahy o přechod z průběžného na fondový způsob financování důchodů jsou motivovány snahou čelit hrozbě neustále se prohlubujícího nedostatku peněz v průběžném systému. Ve svých předchozích příspěvcích jsem naznačil devastující účinek nepromyšleného rozšiřování fondového systému financování důchodů na úkor průběžného. Máme však jinou volbu? Jistě!
Průběžný systém financování důchodů
V průběžném systému financování důchodů platíme takzvané důchodové pojištění. Tím se vzdáváme části své možné spotřeby, aby tato mohla být využita stávajícími důchodci, kteří ve svém produktivním věku rovněž přenechávali část své možné spotřeby tehdejší generaci důchodců. Zároveň předpokládáme, že podobně i naši potomci se v budoucnu vzdají části své spotřeby a my ji využijeme. V průběhu času se vytvořil v průběžném důchodovém systému setrvalý dluh vůči stávajícícm a budoucím důchodcům, který je průběžně splácen a zároveň znovu vytvářen aktivní generací. Tak to funguje léta, ale čím dál hůře se daří dluh průběžně splácet, takže tento roste a hrozí katastrofou. Pomalu se začíná podobat pyramidové hře, na níž vydělají jen ti, kteří do ní vstoupili včas.
Fondový systém financování důchodů
Při fondovém systému financování důchodů si spoříme na důchod tak, že vkládáme peníze do fondu pro tento účel zřízeného. Čili opět se vzdáváme části své možné spotřeby a předpokládáme, že z prostředků nashromážděných ve fondu pokryjeme své životní potřeby v neproduktivní části svého života. Při odchodu do důchodu si pak můžeme zvolit, zda si z nashromážděných peněz necháme vyplácet rentu až do vyčerpání všech prostředků a případné zbylé prostředky budou moci být předmětem dědictví nebo svěříme prostředky pojišťovně, která na základě statistických údajů stanoví doživotní rentu, kterou nám bude vyplácet. Na jedné straně zde nevzniká dluh, který by bylo nutné v budoucnu splácet, na druhé straně nevíme, co si za uspořené peníze v budoucnu pořídíme, takže se třeba budeme muset uskrovnit znatelně více, než jsme původně očekávali.
Vliv demografického vývoje
Zkusme si modelový případ. Mějme občana, který ve dvaceti letech začal pracovat, v šedesáti šel do důchodu a dožil se sedmdesátky. Kdyby si měl svůj důchod financovat sám a chtěl pobírat 60% výdělku, jehož v průměru dosahoval v produktivním věku, musel by si na důchod odkládat 15% výdělku. Pokud by se dožil osmdesátky, musel by si odkládat 30% výdělku nebo se spokojit s polovičním důchodem nebo odejít do důchodu až 68 letech.
Demografický vývoj je neúprosný. Průměrný věk se vytrvale zvyšuje. Takže se zcela přirozeně musíme smířit s pozdějším odchodem do důchodu, s vyššími platbami na důchodové pojištění, relativně nižšími důchody či kombinací zmíněného. To je naprosto jednoduchá aritmetika, s níž žádné ideologické žvásty nic nenadělají. Stejně s tím nic nenadělá zvýšení porodnosti či import pracovní síly ze zahraničí. To důsledky demografického vývoje jen oddálí a případnou katastrofu umocní.
Možné východisko
Dobrá důchodová reforma musí buď stabilizovat průběžný systém financování důchodů nebo vytvořit jiný stabilní systém (fondový?) a zároveň se vypořádat se závazky plynoucími z nynějšího průběžného systému, případně zkombinovat obojí.
Ve svém předchozím příspěvku jsem dospěl k závěru, že průběžný systém financování důchodů je naprosto přirozený neboť dokonale koresponduje s průběžným charakterem spotřeby. Tím neodmítám fondový způsob financování, ale průběžný systém považuji za primární. Pokud se nám podaří jej dobře stabilizovat, vyhneme se nutnosti vypořádat se se závazky stávajícího průběžného systému při přechodu na systém jiný.
Nyní je na čase, abych se s vámi podělil o myšlenku, která je tak jednoduchá, až může někomu připadat geniální :-). Zkombinujme průběžný způsob financování s fondovým! Spořme si na důchod ve fondu, ale ponechme prostředky v průběžném systému. To, co na první pohled vypadá jako protimluv, je poměrně snadno realizovatelné.
V předchozím příspěvku jsem se rovněž zmínil o skryté dani obsažené ve stávajícím "pojištění". Tu musíme na úvod striktně oddělit od skutečného pojištění. Ano, de iure budeme platit vyšší daně, nic však naplat, je to důsledek pojmenování věcí pravými jmény. Tato daňová složka bude čistě průběžnou složkou financování důchodů a z ní budou financovány základní výměry důchodů, jež vyjádřují solidaritu bohatších s chudšími. Naštěstí de facto se nic tak moc dramaticky nezmění. Jen vneseme do financování důchodů řád. (Za povšimnutí stojí skutečnost, že slovo řád můžeme považovat za antonymum slova neřád.)
Dále mějme státem spravovaný penzijní fond, do něhož budou plynout platby na povinné důchodové pojištění - skutečné pojištění očištěné od skryté daně. Výše důchodů vyplácená na základě tohoto pojištění bude dokonale ctít princip zásluhovosti.
"Co si naspoříš, to dostaneš. Nespoříš si, dostaneš velký kulový."
Z tohoto fondu budou průběžně vypláceny procentní výměry důchodů včetně stávajících. Fond bude ve skutečnosti spravovat nashromážděný dluh vůči průběžnému systému. Tento dluh není nutné umořovat, stačí jej udržovat na relativně stabilní úrovni, tedy nastolit rovnováhu prostředků do fondu přicházejících s prostředky z fondu vyplácenými.
Pro zajištění dostatečného přísunu prostředků do fondu potřebujeme stanovit dostatečně vysoké platby povinného důchodového pojištění. Díky očištění pojištění od daně a striktnimu dodržení principu zásluhovosti se případné zvýšení sazby povinného důchodového pojištění nesetká s takovým odporem a snahou po uhýbání jako dnes.
Případné zvýšení sazby povinného důchodového pojištění koresponduje s jednou z možností, jak čelit přirozeným důsledkům demografického vývoje. Další dvě cesty (případné prodloužení věku odchodu do důchodu či snížení výše vypláceného důchodu) budou díky fondovému způsobu financování procentní výměry důchodu vybalancovány automaticky bez nutnosti jakékoli intervence ze strany státu.
Je to možné? Není to zázrak či snad podvod?
Ani zázrak ani podvod, přesto je to možné. Občan si naspoří peníze do fondu, (přesněji řečeno přispěje svými penězi do průběžného systému) a v důchodovém věku získá nárok čerpat z něj prostředky v odpovídající výši. Sám se rozhodne, kdy odejde do důchodu. Na základě objemu naspořených prostředků, věku odchodu do důchodu a aktuálních statistických údajů mu bude stanovena procentní výměra důchodu (doživotní renta).
Největší výhodou tohoto přístupu je stabilita systému, v němž demografický vývoj nemá zásadní vliv na financování průběžného systému, nýbrž pouze ovlivňuje věk odchodu do důchodu a výši důchodu, jež jsou zcela v režii pojištěného a ze strany státu není třeba je jakkoli ovlivňovat. Další nespornou výhodou je, že stabilitu systému příliš neovlivní ani vyhýbání se placení pojistného ze strany pojištěnců. To, co nezaplatí dnes na pojistném, o to přijdou při čerpání pojistného plnění.
Hloubavější jedince již napadlo, jak se na systému podepíše inflace. Opovážlivě si dovolím tvrdit, že systém je vůči vlivu inflace v podstatě imunní.
Je to možné? Není to zázrak či snad podvod?
Ani zázrak ani podvod, přesto je to možné :-). Stačí hodnotu prostředků, jež byly do průběžného systému systému vloženy, valorizovat v závislosti na inflaci a stejně valorizovat vyplácené důchody. Lze předpokládat, že vlivem inflace vzroste objem prostředků do průběžného systému přicházející, takže pokryjí valorizované výplaty důchodů. V absolutní hodnotě dluh nashromážděný v průběžném systému vzroste, ale po započtení vlivu inflace bude stále na zhruba stejné úrovni.
Hloubavější jedinci již rovněž přemýšlejí, jak se při přechodu na nový systém financování důchodů vypořádat se stávajícím důchodovým systémem. Řešení je jednoduché a snadno realizovatelné. Stačí v jednom okamžiku zmrazit všechny stávající nároky pojištěnců vůči důchodovému systému, pravidelně je valorizovat a při odchodu do důchodu každému spočítat odpovídající část důchodu. Zbytek důchodu již bude spočítán podle pravidel nového systému.
Takže to můžeme shrnout. Vypořádali jsme se se závazky plynoucími ze stávajícícho důchodového systému a zavedli jsme nový funkční systém, jenž ctí princip zásluhovosti a je odolný vůči vlivům demografického vývoje i vůči inflaci. Již si nemusíme dělat hlavu z hrozivě rostoucího dluhu v průběžném systému ani jej splácet. Stačí jej udržovat na stávající úrovni, tj. zajistit dostatečný přísun prostředků z pojištění. Už tedy žádná pyramida.
