Druhý pilíř není huben ani tak tím, že se jej ING odmítla účastnit, ani malým zájmem občanů, ale celou svou koncepcí, neboť jen velmi nepodstatným způsobem řeší marginální problém našeho důchodového systému, přičemž zhoršuje již tak problematické financování průběžného systému.
V jednom ze svých předchozích příspěvků jsem kritizoval druhý důchodový pilíř v současném pojetí důchodové reformy. Tabulku naznačující ekonomickou nedomyšlenost druhého pilíře jsem trochu upravil, aby byl devastující vliv poněkud zřejmější.
Tabulka je sestavena s použitím kalkulačky k důchodové reformě nacházející se na webu Ministerstva práce a sociálních věcí. S její pomocí jsem spočítal, jak se změní vyplácený důchod při vstupu do druhého pilíře. Výpočet jsem prováděl pro občana (muže či bezdětnou ženu) narozeného v roce 1993, abych eliminoval vliv přechodného období. Kalkulátor deklaruje počet let pojištění 49 a odchod do důchodu ve věku 69 let a 8 měsíců. Z aktuálních statistických údajů pro věk 69 let vychází průměrná naděje dožití 171 měsíců. Ani při dost optimistické predikci budoucího vývoje tohoto statistického ukazatele se pravděpodobně nedostaneme nad hodnotu 190 měsíců, již uvádím pro ilustraci možné přirozené odchylky v mých výpočtech. Pro výpočet jsem zvolil mimo jiné některé specifické hodnoty hrubé mzdy: 8 000 Kč je minimální mzda, 10 726 Kč je 44% průměrné mzdy, tedy redukční hranice pro výpočet důchodu od níž se do vyměřovacího základu započítává pouze 26% hrubé mzdy, 24 377 Kč je průměrná mzda a 97 508 Kč je čtyřnásobek průměrné mzdy, tedy strop pro placení sociálního pojištění. Průměrnou mzdou rozumějme hodnotu, již pro výpočet používá kalkulačka MPSV.
| Hrubá mzda | 8 000 Kč | 10 726 Kč | 15 000 Kč | 24 377 Kč | 50 000 Kč | 97 508 Kč |
| Státní důchod z 28% | 8 194 Kč | 10 238 Kč | 11 072 Kč | 12 900 Kč | 17 897 Kč | 27 161 Kč |
| Státní důchod z 25% (při vstupu do 2. pilíře) | 7 164 Kč | 8 857 Kč | 9 548 Kč | 11 062 Kč | 15 201 Kč | 22 875 Kč |
| Úspora na výplatách státního důchodu měsíčně | 1 030 Kč | 1 381 Kč | 1 524 Kč | 1 838 Kč | 2 696 Kč | 4 286 Kč |
| Úspora na výplatách důchodu celkem při naději dožití 171 měsíců | 176 130 Kč | 236 151 Kč | 260 604 Kč | 314 298 Kč | 461 016 Kč | 732 906 Kč |
| Úspora na výplatách důchodu celkem při naději dožití 190 měsíců | 195 700 Kč | 262 390 Kč | 289 560 Kč | 349 220 Kč | 512 240 Kč | 814 340 Kč |
| Vyvedené pojistné měsíčně | 240 Kč | 322 Kč | 450 Kč | 731 Kč | 1 500 Kč | 2 925 Kč |
| Vyvedené pojistné celkem (za 49 let) | 141 120 Kč | 189 207 Kč | 264 600 Kč | 430 010 Kč | 882 000 Kč | 1 720 041 Kč |
| Saldo ve prospěch průběžného systému při naději dožití 171 měsíců | 35 010 Kč | 46 944 Kč | -3 996 Kč | -115 712 Kč | -420 984 Kč | -987 135 Kč |
| Saldo ve prospěch průběžného systému při naději dožití 190 měsíců | 54 580 Kč | 73 183 Kč | 24 960 | -80 790 Kč | -369 760 Kč | -905 701 Kč |
Z uvedeného vyplývá následující:
Pokud do druhého pilíře vstoupí například 50 tisíc občanů s příjmem kolem 50 tisíc Kč měsíčně, bude průběžný systém postrádat ročně 900 milionů Kč. Časem sice klesnou výdaje průběžného systému díky nižším výplatám důchodů, ale úspory ztráty nepokryjí. Vezměme hypotetický ustálený stav, kdy na 50 tisíc občanů připadá 16 tisíc důchodců a všichni se plně účastní či účastnili druhého pilíře a jejich příjem činí či činil v průměru 50 tisíc Kč. Potom průběžný systém bude měsíčně proti dnešku na vyvedených platbách tratit 75 milionů Kč a na snížených výplatách bude v lepším případě šetřit zhruba 43 milionů Kč. Takže saldo průběžného systému bude proti dnešku více než 30 milionů Kč měsíčně v debetu.
Počty účastníků druhého pilíře a jejich příjmy jsem si samozřejmě vycucal z prstu, ale pro ilustraci dopadů zavedení druhého pilíře současné důchodové reformy na financování průběžného systému to myslím zcela postačuje.
Jako správný konstruktivní kritik nabízím ve všech směrech lepší alternativu.
Druhý důchodový pilíř podle Pytlíka
Druhý pilíř podle Pytlíka navazuje na Pytlíkovu verzi prvního důchodového pilíře, jež má tu vzácnou vlastnost, že je stabilní, poměrně spravedlivá a dobře ufinancovatelná. Spojuje v sobě výhody průběžného systému financování důchodů, jímž ve skutečnosti opravdu je, s fondovým financováním plně respektujícím principy zásluhovosti.
Pytlíkův druhý důchodový pilíř stejně jako první pilíř předpokládá pravidelné ukládání určitého procenta z platu do virtuálního státního fondu. Nazvěme jej například Fond dobrovolného spoření. Ano půjde o spoření, nikoli pojištění. Motivací ke spoření do tohoto fondu bude osvobození vkladů od daně z příjmu a zaručená valorizace vložených prostředků. kompenzující vliv inflace. Za úvahu by stálo zvážit i možnost mírného dodatečného zhodnocení vložených prostředků.
Na rozdíl od prvního pilíře bude možné prostředky naspořené ve fondu čerpat kdykoli. Budou stanoveny kvalifikované důvody čerpání z fondu. Přirozeně to budou výplaty důchodu, ale vedle toho by to mohly být také například příspěvky při ztrátě zaměstnání nebo v nemoci. Nebude-li důvod čerpání kvalifikovaný, budou čerpané prostředky zdaněny aktuální sazbou daně z příjmu.
Čerpání z prostředků fondu za účelem výplaty doživotního důchodu bude analogické jako u čerpání z osobního účtu povinného důchodového pojištění. Výše důchodu se spočítá jako podíl naspořených prostředků a aktuální hodnoty statistického ukazatele naděje dožití vyjádřeného v měsících. Kromě doživotního důchodu bude možné sjednat i výplatu pravidelné renty po pevně stanovenou dobu.
V případě úmrtí poplatníka budou zbylé prostředky na účtu dobrovolného spoření součástí pozůstalosti.
Prostředky akumulované ve virtuálním fondu budou ve skutečnosti dluhem státu vůči fondu. Výše prostředků se v průběhu času ustálí na určité víceméně konstantní hodnotě. Tento permanentní dluh nebude nutné umořovat, stane se výhodným zdrojem financování státního dluhu a sníží náklady dluhové služby.
Výhodou státem spravovaného a zaručeného fondu má být ochrana vložených prostředků před znehodnocením. Proto budou prostředky ve fondu stejně jako vyplácené důchody pravidelně valorizovány, aby byl kompenzován případný vliv inflace.
Valorizace prostředků ve fondu půjde zcela na vrub státního rozpočtu, respektive státního dluhu. Předpokládám, že vývoj příjmů státního rozpočtu bude víceméně kopírovat vývoj inflace, takže relativní zadlužení státu vůči fondu zůstane přiližně konstantní, tudíž vlivem inflace nedojde k významné změně situace. Valorizace sice teoreticky zatíží státní rozpočet, ale vzhledem k tomu, že se tím pouze zvýší permanentní dluh, který není třeba splácet, bude dopad valorizace na státní rozpočet mizivý.
Tato valorizace bude jediným zhodnocením akumulovaných prostředků. Občany budou k dobrovolnému spoření motivovat dva faktory. Prvním z nich je jistota neznehodnocení vložených prostředků a druhým je daňová úleva. Jelikož fond rovněž slouží jako vítaný zdroj financování státního rozpočtu, možná by stálo za úvahu posílit motivaci zaručeným dodatečným mírným zhodnocením vložených prostředků.
Více detailů a podnětných myšlenek najdete v Pytlíkově verzi důchodové reformy.
