Čtu si povzdechy, kterak nám chybí kandidát, jenž by byl důstojným soupeřem Václavu II. při jeho pokusu o prezidentské repete.
Já myslím, že v Česku existuje řada lidí, kteří "prezidentským potenciálem" Václava Klause převyšují. Jen nejsou příliš vidět. Včera jsem si díky televizní veřejnoprávní show Jana Krause na jednoho vzpomněl. Ne, není to Jan Kraus ani já. I když ... :-)
Na Václavu Klausovi si léta cením jeho zdravého úsudku a vypočitatelnosti jeho počínání. V poslední době však začínám postrádat oboje, zejména to první. Bohužel i to, s čím můžu při současném stupni jeho vypočitatelnosti počítat, mě naplňuje setrvale mizejícím nadšením.
Možná mi něco uniklo, ale nechystá se přece konkurs na ředitele zeměkoule, viďte, že ne?
Mám technické vzdělání. Jedním z oborů, jehož se má studia dotkla, je kybernetika. Podle jedné z definic je kybernetika věda o řízení živých organismů a strojů. Dobře si pamatuji, že řízení systémů je jednoduché jen u velmi jednoduchých systémů. Čím je systém složitější, tím je obtížnější jej udržovat v rozumných mezích okolo požadovaného stavu. Záleží samozřejmě na kvalitě návrhu daného systému, ale obecně platí, že často stačí i nepatrný podnět k tomu, aby se stav systému rozkolísal natolik, že dojde k jeho nevratné změně či dokonce zničení. Pro řízení systémů často používáme zjednodušené modely, které nám pomáhají předvídat odezvy systému na různé podněty. Nejhorší je, když z neznalosti, neopatrnosti či z čiré hlouposti zanedbáme v modelu některý z podstatných prvků. Pak se může stát, že se nebudeme stačit divit.
Sdílím s Václavem Klausem určité podezření, že ze zveličování důsledků vlivů globálního oteplování si řada lidí udělala prosperující živnost. To však neznamená, že žádná hrozba neexistuje. A to je přesně to, co mi na prezidentovi vadí. Ta jeho bohorovnost, s níž nepřipouští alternativu ke svým názorům.
U tak složiého systému, jakým Země je, jsem všemi deseti pro, abychom co možná nejméně narušovali jeho rovnováhu. Příroda je sice moudrá, mocná a s lecčíms si poradí, jak ukazuje historie, ale nechtějme, aby ji to přestalo bavit. Také by se mohla začít mstít. Hádejte komu?
Trochu jsem odbočil, ale skutečně jsem si včera připomněl člověka, který by byl důstojným prezidentem naší země. Je to Michal Horáček. Je velmi schopný, moudrý, inteligentní a nepostrádá charisma. Cokoli říká, má hlavu a patu. Nikdy jsem ho neslyšel plácat nesmysly, a když debatoval na téma, v němž není odborníkem, nesnažil se své laické názory prosazovat stůj co stůj, nýbrž používal logické argumenty a pokorně akceptoval logické protiargumenty. Je to člověk, který z různých možností dokáže zvolit tu optimální a přesvědčit o ní ostatní. Neslyší na ideologická klišé, takže by byl skvělým katalyzátorem politických třenic. O jeho moudrosti svědčí i jeho způsob čelení sokratovskému "Vím, že nic nevím" - denní studium na vysoké škole.
Má to veliký háček. Aby tento národ měl v Michalu Horáčkovi prezidenta, jakého si zaslouží, musel by na sobě pořádně zapracovat. Národ, ne Michal. Zatím se obávám, že si zasloužíme tak akorát Sládka nebo Paroubka. I ten Václav je pro nás dobrý až dost :-).
A ještě je tu jedna potíž. Ono by se panu Horáčkovi do prezidentování možná ani moc nechtělo. I tak mě nechte snít, že se Michal Horáček stane příštím prezidentem, otextuje několik mých nejlepších songů a nechá mě svézt ve svém Maybachu. Člověk si nemá klást nízké cíle :-))).
