Na téma uvíznutí v pasti sociálních dávek jsem se rozepsal již před lety. Od té doby se na tomto poli bohužel příliš nezměnilo. Jen Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) se snaží nezaměstnané víc kontrolovat a honit do práce. V poslední době například přišlo s hloupou implementací jinak veskrze dobré myšlenky. O kvalitě vlastní myšlenky svědčí i to, že mohla být opsána Velké Pytlíkovy reformy.
Implementace v podobě veřejné služby byla tak hloupá, že na to přišel i Ústavní soud a zrušil ji. V čem je problém? Obce si veřejnou službu pochvalují a n pohled to vypadá po všech stránkách rozumně
Veřejná služba funguje v Rožnově pod Radhoštěm již třetím rokem. Město uzavírá vždy na jeden kalendářní
rok smlouvy s občany, kteří pracují především na očistě města.
"Veřejná služba je nabídkou práce pro občany, kteří dlouhodobě setrvávají ve stavu hmotné nouze a kterým
v průběhu času klesl příspěvek na živobytí na 2020 korun, tzv. existenční minimum. Pokud občané Rožnova
odpracují formou veřejné služby alespoň dvacet hodin měsíčně, bude jim vyplácen příspěvek na živobytí
ve výši 3126 korun, což je životní minimum. Když odpracují třicet hodin v měsíci, bude příspěvek navýšen
o bonus a vyplácen ve výši 3679 korun," popsal vedoucí odboru správy majetku Jaroslav Polášek.
Zdroj:
MPSV
Rožnovský příklad vypadá na první pohled výborně. Nezaměstnaní dokonce dostanou za svou práci zaplaceno, i když nestandardním způsobem. Potíž je v tom, že Ministerstvo práce a sociálních věcí stejně jako obce řeší problém po úřednicku. Uzavírají smlouvy, dokonce na celý rok, vymezují okruh občanů, pro něž je veřejná služba určena a práce je neplacená. Teprve po odpracování určitého počtu hodin přijde odměna v podobě vyšších sociálních dávek. Mimochodem odměna touto formou je poměrně velkorysá - 55,30 Kč na hodinu čistého, zatímco minimální mzda je cca 50 Kč na hodinu hrubého. Nejspíš je to tím, že zvýšené sociální dávky nejdou z rozpočtu obce nýbrž z rozpočtu MPSV.
Kdyby to obec pojala po pytlíkovsku, vytvářela by krátkodobé rovné pracovní příležitosti bez zbytečné byrokracie a nechala by jakékoli lidi v nouzi, aby se o místa poprali. Samozřejmě ne doslovně, ale aby se iniciativně zapisovali do pořadníku na práci a nabízeli se i jako náhradníci za odpadlíky. Nutnost projevit alespoň elementární iniciativu při získávání práce může potom nezaměstnaným pomoci při získávání dlouhodobějšího zaměstnání. Odměna za práci by měla být naprosto standardní, řádně zdaněná a neměla by v důsledku vést k jakémukoli krácení sociálních dávek.
Jasně, obce by přišly o levnou pracovní sílu, ale to je v pořádku. Za jakoukoli práci se má normálně platit. Vytváření vhodných přechodných pracovních míst by pak sice vyžadovalo ze strany obce určité úsilí a invenci navíc, ale přece nejde o budování nějaké novodobé hladové zdi, ale o všeobecně výhodný podnik. Samozřejmě v případě nutnosti může MPSV přispět nějakou dotací, ale v tom případě všem subjektům, i soukromým.
Jednou z možností, jak rozšířit okruh krátkodobých rovných pracovních příležitostí by mohly být veřejné zakázky. S ohledem na charakter zakázky by tam, kde je to možné a přiměřeně efektivní, dodavatel vytvořil určitý počet takových míst. A samozřejmě, jelikož cokoli zlé může být pro někoho dobré, tak například sněhová kalamita či jiná přírodní nepříjemnost by mohla být pro nezaměstnané vítanou pracovní příležitostí a naopak pro obec by v takové situaci nezaměstnaní znamenali vítanou pružnou pracovní sílu.
Stávající předpisy bohužel možnosti využívání krátkodobých rovných pracovních příležitostí dost omezují a bylo by třeba je vhodně upravit, ale potom se nakonec stejně dostaneme k diskusi o Velké Pytlíkově reformě, jež místo zdánlivě komfortní záchranné sociální sítě nabízí tvrdé, leč pevné dno, od něhož se lze bezpečně odrazit, a která i řadu jiných palčivých problémů řeší s nebývalou lehkostí a elegancí :-).